Po uplynutí doby životnosti fotovoltaických panelů stojí jejich vlastníci před problémem co s nimi. V roce 2008 se v Evropě zlikvidovalo 3 800 tun solárního odpadu. Předpoklady však počítají s dvojnásobným až čtyřnásobným nárůstem každý rok až do 40 tisíc tun za rok. Zodpovědní výrobci a prodejci na tento fakt pamatují a nabízejí produkty, které jsou recyklovatelné.
Problém, co s dousloužilými fotovoltaickými panely, je dnes řešen dvěma způsoby – ekologickou likvidací nebo recyklací. Zatímco první způsob za sebou zanechává odpad, i když ekologicky upravený, u recyklace je procento odpadu sníženo na minimum a navíc díky opětovné využitelnosti některých prvků panelů při další výrobě klesá výrobní cena nových produktů. „Podstatnou součástí při výrobě modulů je křemík, jehož pořizovací cena výrazně ovlivňuje prodejní cenu nových panelů. Při recyklaci se podstatná část křemíku získává zpět,“ vysvětluje Aleš Spáčil, jednatel společnosti Conergy.
Systém recyklace byl nejprve vyvinut pro krystalické moduly, které jsou na tento postup méně náročné. „Dříve bylo snahou recyklovat celé články, a to tak, že moduly byly rozebrány, jednotlivé části důkladně chemicky očištěny a následně použity pro výrobu nových modulů. Takto vzniklé články mají fyzikální vlastnosti shodné s produkty, u nichž byla využita přírodní surovina. Navíc se energetická návratnost modulů z recyklovaných materiálů – tedy doba, za kterou vyrobí modul tolik energie, kolik jí bylo spotřebováno při jeho výrobě – sníží z 6,5 roku na 2 roky,“ popisuje Spáčil a dodává, že tento proces dnes ale naráží na hranici danou tloušťkou článků. „Novější články jsou čím dál tenčí a při jejich čištění je velké riziko zničení. Přednost před recyklací článků proto dostává využití recyklovaných surovin. Křemík či různé kovy včetně stříbra jsou při rozumných finančních nákladech upravovány do maximálně čisté formy.“
Získávání surovin probíhá z poničených i kompletních modulů v několika fázích. Nejprve se moduly zahřejí, čímž se uvolní pojidla. Následně se materiály oddělují chemickými nebo fyzikálními procesy. Křemík je v poslední fázi důkladně vyčištěn a v této fázi se odseparuje stříbro a další kovy. Suroviny jsou tak připraveny pro další výrobu. „Díky těmto postupům obecně platí, že hliníkový rám lze recyklovat zcela a sklo s křemíkem vykazuje pouze 10 % odpadu,“ přibližuje Spáčil.
Recyklací již mohou procházet také tenkovrstvé moduly. Základní odlišnosti od recyklace krystalických článků je ve vyšší náročnosti procesu, který se musí vypořádat s indiem, teluriem či kadmiem. Zpracování těchto prvků však recyklační proces podstatně zhodnotí.
V České republice je zatím poměr tenkovrstvých modulů oproti krystalickým zatím výrazně menší. I když je recyklační proces u tenkovrstvých náročnější než u krystalických, nemusí se majitelé jejich zpětné likvidace obávat. „Někteří výrobci, jako je například společnost First Solar, jejíž výrobky Conergy zahrnula do své nabídky, vycházejí svým zákazníkům vstříc a nabízejí zpětný odběr modulů, které pak recyklují. Vzhledem k tomu, že jsou recyklační linky součástí všech jejích výrobních linek, nevyžaduje recyklace žádné ekonomické náklady,“ uzavírá Spáčil.