Vláda Velké Británie přislíbila finanční podporu projektu, jehož cílem je zachycování skleníkových plynů a jejich ukládání v Severním moři. Ukládání uhlíku je již dlouhou dobu považováno za jednu z účinných metod boje proti změnám klimatu. Emise skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý nebo metan, které vznikají při provozu tepelných elektráren nebo jako vedlejší produkt na ropných plošinách, se napumpují do podzemních prostor a tím se zamezí jejich uvolňování do atmosféry. Prostor Severního moře se zdá být k tomuto účelu zcela ideální. Skleníkové plyny mohou zaujmout místo v hlubokých geologických formacích, ze kterých byla dříve odčerpána ropa. V Severním moři se ostatně již několik let experimentálně pracuje na vázání skleníkových plynů pod zemský povrch. Například norská společnost Statoil ukládá v této oblasti CO2 již od roku 1996.
Podle odborníků je zachycování a ukládání uhlíkových emisí nejlépe technicky proveditelné u velkých, stacionárních zdrojů, jako jsou tepelné elektrárny a velké tovární komplexy, kde může být CO2 zachycován z komínů. V roce 2002 pocházelo okolo 35 % emisí CO2 z energetických provozů. Experti věří, že zachycování skleníkových plynů v elektrárnách bude mít největší dopad na snížení objemu britských skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry.
Seznam dvaceti největších pevných zdrojů znečištění z roku 2000 v Anglii a Walesu obsahuje šestnáct elektráren, tři ocelárny a jednu rafinérii ropy. Nicméně ještě je potřeba vyřešit celou řadu technických problémů, než bude možné široce využívat technologii ukládání pod zemský povrch. Všechny postupy zachycování plynů spotřebovávají energii a snižují efektivitu průmyslového provozu. Průmysl musí být přesvědčen o tom, že taková cena je přijatelná.