Válečná loď Vasa byla postavena v roce 1627 pro švédského krále Gustava Adolfa. Na své první, sotva 2 km dlouhé plavbě se 10. srpna roku 1628 potopila. Vyzvednuta byla až po více než 300 letech, 24. dubna 1961. Do roku 1987 byla dočasně umístěna do Wasavarvet muzea a následně převezena do stockholmského Vasa muzea, kde se stala jednou z nejatraktivnějších historických exponátů.
V 17. století se nacházelo švédské námořnictvo ve válce s Polskem. Švédské lodě trpěly jednu porážku za druhou a když námořnictvo ztratilo v husté bouři 10 lodí, poslal král Gustav Adolf, toho času v zahraničí, urgentní výzvu o výstavbě a dodání nových lodí.
Velká válečná loď měla být ukázkou nově započatého úspěchu a předvedením síly a krásy švédského impéria v době 30leté války. Vasa byla první z pěti bitevních lodí a kromě ní se všechny zbylé lodě v námořnictvu osvědčily. Mezi královskými loděmi měla Vasa být tou největší. Nátlak krále byl velký, obtíže při stavbě nebo hrozba nevyplutí lodě z přístavu byla nepřípustná.
Nedůsledná stavba
Stavbu lodi započal dánský stavitel Henrik Hybertsson a už od začátku ji provázely ekonomické problémy, důsledkem kterých vznikalo množství zpožděných zakázek ve výstavbách dalších lodí. Henrik Hybertsson však Vasu nedokončil, v roce 1625 zemřel a lodi se ujal jeho dánský asistent Henrik „Hein“ Jacobsson.
V létě roku 1628 probíhaly poslední pokusy lodní stability. 30 mužů přebíhalo palubu, aby loď rozkývali. Po třech přeběhnutích však admirál Klas Fleming raději test zastavil, loď vypadala, že se každým okamžikem převrátí. Podle všeho se neúspěšnost testování ke králi nedonesla a ten dál trval na její plavbě.
Ve své době to byla jedna z nejvyzbrojenějších lodí vůbec, svou nosností ale nevyhovovala požadavku na náklad - objednávka 72 jedenáctikilových kanónů byla překročením objemu první paluby, proto musela být postavena paluba druhá. Pro srovnání, Napoleonská loď, postavená o 169 let později měla podobnou konstrukci, avšak k pojmutí tak velké nosnosti byla o 700 tun těžší. Stavitelé věřili, že Vasa může být takto zatížena i proto, že část vezené výzbroje byla vyrobena z lehčího materiálu. Na palubě se kromě pušek, kanónů a houfnic nacházelo i 894 kg střelného prachu a nábojů. Vasa měla unést až 300 vojáků.
Když se v roce 1628 vydává loď na moře, fouká jemný, jihozápadní vítr. Po nalodění se Vasa otočí směrem na východ a kanóny vypálí na počest slavnostní salvu. Avšak krátce po opuštění přístavu se do lodě opře silnější vítr, loď se nahýbá a otvory pro kanóny se začínají rychle plnit vodou. Mohutná Vasa se potopí do hloubky 32 metrů a zahyne při tom 30-50 lidí.
Tři dny po katastrofě se inženýři pokouší loď vysvobodit z mořského dna, výsledkem je však jen další propad do bahna.
Co mohlo vést ke katastrofě?
V 17. století neexistovaly vědecké teorie lodního designu ani přesný matematický výpočet stability, spoléhalo se na zkušenosti a předávané rady. Trup Vasy byl rozdělen na 3 paluby a spodní část zatíženou kameny (=120 tun kamení). I přesto byla loď tak vratká, že zatížení prostě nebylo dostatečné. Menší poryv větru pro ni byl fatální. Tehdejší praxe doporučovala umístění těžkých zbraní a podobného nákladu do spodních palub, aby měla loď stabilnější těžiště. Vasa však měla plné obě spodní paluby (!), což způsobilo kolizi. Nemalou roli mohl hrát fakt, že trup lodi byl postaven z příliš objemných bočnic.
Záchrana Vasy
Způsob vyzdvižení lodi se příliš nelišil od prvních pokusů v 17. století. Pod trupem lodi bylo vykopáno šest tunelů a nataženy ocelové kabely, které byly připevněny ke dvěma, na povrchu připraveným lodím, které loď postupně vytahovaly. Práce pod vrakem byla velmi nebezpečná: pod vysokým tlakem, v bahně a s nulovou viditelností, navíc hrozila možnost sesuvu vraku právě v době, kdy potápěči pracovali v tunelech. I přes podmínky, které při vyzvednutí panovaly, se akce účastnilo 1 300 potápěčů.
V roce 1959 byla loď částečně vyzvednuta z hloubky 32 metrů do 16 metrů, odkud pak byla za rok a půl vyzvednuta celá. Byla očištěna od nánosů bahna a trosek, poničená záď opravena. V roce 1961, po 333 letech, spatřila Vasa světlo světa. Velkolepá událost přilákala televizní kamery, oficiálně bylo pozváno 400 hostů a tisíce diváků akci přihlíželo.
Dobrý stav
Při opravách a archeologických ohledáních musela být loď neustále udržována ve vlhkém prostředí, aby masivní dub, ze kterého je postavena, nepopraskal a mohla tak být provedena bezpečná konzervace. Na mnoha místech podlehla loď erozi, zejména železné šrouby, které držely zadní část lodi. Veškeré železné části zrezivěly a zbyl jen hliník. Záď lodi byla po celou dobu ponoru zapadlá do bahna, vyřezávané a pozlacené ornamenty zmizely, dřevěné skulptury se nezachovaly původně na lodi, nýbrž vedle ní, ale víceméně neporušené. Zachované zůstaly i všechny 4 paluby.
Hlavním důvodem zachovalého stavu lodi je nízký výskyt vodních „červů“ v Baltském moři. Za normálních okolností ničí tito živočichové vraky lodí velmi rychle. Také až do 20. století silně znečištěné moře zabránilo projevu agresivních mikroorganismů a uchránilo loď od vlivu nepříznivého zubu času.
V současné době je Vasa k vidění ve Stockholmu, ve Vasa muzeu, které loď vystavuje v životní velikosti. Výstava je doplněná realistickou expozicí tehdejšího námořnického života a podmínek, které vládly na lodích v 17. století. Loď je přirozeně příliš křehká na to, abyste si ji prohlédli z pozice posádky, jako návštěvníka vás ale její příběh může ohromit.
Tabulka:
Nosnost: 1 200 t
Délka: 69 m
Délka trámů: 11,7 m
Výška: 52,5 m
Ponor: 4,8 m
Pohon: Plachtový - 1 275 m2
Posádka: 145 námořníků, 300 vojáků
Nesená výzbroj: 64 kusů těžké výzbroje