Ačkoli to zní jako protimluv, největší ruské kolo najdete na břehu Temže v centru Londýna. Po obvodu kola je rozmístěno 32 klimatizovaných kabinek. Během jízdy, trvající asi 30 minut, vás kolo vynese až do výšky 135 metrů nad Londýn. Výška však zdaleka není jediným nej-, kterým se London eye – Londýnské oko může pyšnit.
Historie a stavba
Hlavními hybateli projektu byli manželé Julia Barfield a David Marks, oba architekti. Finančně stavbu podpořila letecká společnost British Airways, takže současný oficiální název zní "British Aiways London Eye". Další označení, které můžete zaslechnout je "Millenium Wheel" – Kolo tisíciletí, neboť bylo postaveno k oslavě roku 2000. Londýnské oko bylo sestaveno po částech , které byly k místu montáže dopraveny na lodích po Temži a sestaveny na plovoucích pontonech. Takto byla v horizontální poloze nad hladinou řeky provedena prakticky kompletní konstrukce, kterou následně čekalo vztyčení do polohy vertikální. Jeřáby zdvihali 1 700tunové kolo rychlostí 2 stupně za hodinu až do úhlu 65 stupňů, poté byla operace asi na týden přerušena z důvodu dokončení stavebních prací nutných pro druhou fázi vztyčování. Původní povolení pro provoz Kola tisíciletí bylo vydáno na 8 let, i z tohoto důvodu byl celý projekt navržen pro možnou demontáž a přesun kola na jiné místo. Obrovská popularita mezi turisty však z Londýnského oka sňala hrozbu stěhování a Labethská radnice povolila trvalý provoz této atrakce.
Konstrukce a komponenty
Rám připomíná obří cyklistické kolo o průměru 135 metrů. Spojení rámu a středu kola je zajištěno výpletovými lany o průměru 70 mm, každé z 64 lan je tvořeno 121 pramenem. Kolo se otáčí kolem 25 metrů dlouhého, konzolově uloženého hřídele, střed kola je tvořen dvěma prstenci o průměru 4,5 metrů z lité oceli. Nejnáročnější prvek, zajišťující stabilitu Londýnského oka, je betonový základ pod podstavcem ve tvaru písmene A. Základ na břehu řeky tvoří 44 pilířů, sahajících do hloubky 33 metry, které spotřebovaly 2 200 tun betonu, na nich je rozkročena 58 metrů vysoká podpěra. 6 tažných lana musí vyvážit celou hmotnost kola, na vytvoření speciálního zemního krytu, v němž jsou kotvena padlo 1 200 tun betonu.
Je zřejmé, že pro takto odvážnou stavbu hledali její konstruktéři nejlepší dodavatele komponent, dokonalost každého detailu je rozhodující. Ve výsledku stojí na břehu Temže skutečný europrodukt: vlastní konstrukce kola byla vyrobena v Nizozemí, litý střed a hřídel pochází ze Škody, Česká republika, ložiska přicestovala z Německa, vyhlídkové kabiny z Francie. Speciální prostorově zakřivené vrstvené sklo bylo pro tuto příležitost vyrobeno v Itálii, odkud pochází i použitá ocelová lana.
Pohonná technika
Velice komplikovaný systém pohonů a převodů byl svěřen světové společnosti Lenze, přesněji řečeno její britské sekci. 
Které prvky Londýnského oka jsou vybaveny samostatným pohonem? Samozřejmostí je otáčení kola, logické je otáčení kabinek umístěných na obvodu kola tak, aby setrvávaly v horizontální poloze, komplikovaným pohonem však musí být vybaveno i nástupiště. U takto velké a štíhlé stavby není možné se vyhnout vlivu povětrnosti na polohu kabinek při výstupu a nástupu, musí to být tedy nástupiště, které se přizpůsobí a kopíruje aktuální polohu každé kabinky. Nástupiště je rozděleno na 18 segmentů, z nichž každý je nezávisle poháněn v horizontálním i vertikálním směru podobným servopohonem Lenze jako samotné kolo.
Hladké přistání
Při souvislé rychlosti kabin 0,26 m/sec, pracují servopohony ovládající nástupní plošinu s 3 000 otáčkami za minutu a při změně polohy plošiny mohou vyvinout rychlost 50 mm za sekundu, větší rychlost zde není ani žádoucí, neboť hlavním smyslem systému je bezpečnost cestujících. Konstrukce může být vyrovnávána maximálně o 100 mm vertikálně o 900 mm horizontálně. Jakmile se kabinka přiblíží k nástupišti, senzory okamžitě transferují data o její poloze do PLC, který řídí soustavu servopohonů, první segment nástupiště zaujme správnou pozici a ostatní ho následují. Komunikace probíhá díky protokolu Profibus, který se pro svou spolehlivost stal standardním vybavením pohonů společnosti Lenze. Kompexní řešení Lenze tak zajišťuje bezpečný výstup a nástup díky velice přesnému malému odstupu nástupiště od kabinky a to i v případě silného londýnského větru.