V roce 1997 prodělala Cathy Hutchinsonová mrtvici mozkového kmene, která ji zanechala od krku dolů ochrnutou. V roce 2011 však opět dokázala uchopit bandasku s kávou, přiložit si ji ke rtům a napít se. Ovšem ne proto, že by Hutchinsonová, jíž v té době bylo 58 let, získala zpět vládu nad svýma rukama, ale protože pouze za pomoci svých myšlenek rozpohybovala robotickou ruku.
K řízení robota použila rozhraní propojující mozek s počítačem (tzv. Bci, brain-computer interface), jež využívá miniaturní elektrody implantované v oblastech mozku, které řídí pohyby rukou a paží. Celkem 96 mikroskopických elektrod naslouchalo signálům vysílaným cathyinými mozkovými buňkami a přijímané signály odesílalo do počítače na analýzu, aby jimi ve výsledku rozpohybovalo robotickou ruku.
Tato technologie byla vyvinuta multidisciplinárním týmem Braingate. Vědci z GE Global Research se ve spolupráci s Braingate snaží dosáhnout lepšího porozumění elektrickým signálům vydávaným mozkovými neurony. „Výrazně jsme se přiblížili chvíli, kdy bude možné lidem, kteří nemohou pohybovat končetinami, navrátit schopnost provádět každodenní úkony běžně prováděné paží a rukou, jako například napít se kávy," říká neurovědec John Donoghue, jenž vede projekt braingate.
Hranice mezi mozkem a stroji nezkoumá pouze donoghueův tým. „Sestavujeme mikroelektronické mozkové implantáty speciálně navržené pro nervovou stimulaci a záznam. Je nezbytné přesně vědět, které neurony musí být zaměřeny, a pak stimulovat pouze tuto oblast," říká elektroinženýr Craig Galligan, který v GE Global Research v New Yorku navrhuje nervové implantáty. Galligan oslovil své kolegy pracující na technologii mikrospínačů mems a požádal je o pomoc se zdokonalením mozkových sond. Mems, neboli mikroelektromechanické systémy, mohou být tenčí než lidský vlas, ale inženýrům přitom umožňují řídit všechno možné od životnosti baterií po zdravotnická zařízení a letecké systémy. Galligan dokázal s kolegy sestavit a otestovat sondu dlouhou 2 milimetry a širokou pouhých 30 mikronů, což je méně než činí průměr lidského vlasu. Na konstrukci sondy použili patentovanou slitinu zlata, kterou poté pokryli elektrickou izolací, konkrétně parylenem. Ten pak odstranili pomocí uv laseru jen ze špičky sondy tak, aby se zařízení elektricky propojilo jen se správnými oblastmi mozku. Předklinické testy dopadly podle Galligana slibně: „výsledky záznamu signálu byly srovnatelné s dříve testovanými širšími sondami. Širší sondy však tkáň více poškozují a nemusí proto zůstat funkční tak dlouho jako naše nové, užší prototypy."
